Cestopisy z Číny - I

Rozhodl jsem se, než na to úplně zapomenu zapsat si vzpomínky z cest, které jsem absolvoval. Začal bych jednou z těch více vzdálených, která ve mne zanechala neuvěřitelné vzpomínky. Byla to cesta do Číny, přesněji do města Nanchang, které je hlavním městem provincie Jiangxi na pobřeží jihovýchodní Číny. Na tohle místo i jeho obyvatele vzpomínám do dnes s velkou láskou a úsměvem na rtech.

Na tuto cestu jsem byl vyslán univerzitou, na které pracuji abych publikoval příspěvky své a svých kolegů na konferenci IITA2011 - International Conference on Electric and Electronics. To jsem ale ještě netušil jak bude těžké soustředit se na konferenci, když kolem toho bylo tolik k vidění a prožívání. Ve městě jsem během týdne potkal jediného evropana a tak kukadla malých Číňanů na mne spočívali téměř neustále.

Jenom malá vsuvka na konferenci jsem se potkal s jedním z krajanů kolegů z Pražské ČVUT, to podstatné z tohoto setkání co jsem pochopil bylo to že cestoval pouze mezi univerzitou, kde se konala konference a hotelem odkud nevystrčil ani nos, protože měl strach. Tohle tvrzení mě ještě více posílilo v mých již probíhajících aktivitách, kdy jsem maximálně využíval čas mimo konferenci a trávil jsem jej ve městě ve dne v noci. V některých silných okamžicích jako třeba temných slepých uličkách plných malých štěbetajících Číňanů mi nebylo za lehko ale za ty zkušenosti to rozhodně stálo. No na úvod to stačí pojďme se tedy pustit do dne č. 1.

Den 1. a 2. Vlakem, letadlem - Českem, Rakouskem, Holandskem a vzduchem do Ásie

První den byl jak sen, v životě jsem si nemyslel že bych mohl vycestovat do takových vzdálených míst jako je Čína. Asie o tom se mi ani nesnilo. Ale což příležitost na mé Univerzitě přišla jako odměna za dobře vykonanou práci, a tak jsem se chopil příležitosti a začal vyřizovat papíry, letenky a oblítávat Čínský konzulát atd. Zkušenosti s vízem do Číny by vydali na samostatný článek.

Dne 18.6 jsem nasedl na vlak a vydal se vstříc plný očekávání cestě do Číny. První část trady vedla vlakem z Ostravy do Vídně na letiště Vienna International Airport. Vlak z Ostravy do Vídně jel pomalu klidně ale na čas. Cesta byla bez problémů. Ve Vídni jsem přestoupil na vlak CAT (City Airport Train), který mě za 10€ zavezl až na letiště. Kde jsem nasedl na let do Amsterdamu. Pohyb na letišti po dlouhé době mi působil poměrně problémy a první orientace vždy končila na informacích s žádostí o správné nasměrování. Ale už v tento okamžik jsem začínal cítit dobrodružství a adrenalin z cestování, obklopen všemi těmi různými národnostmi, jazyky a tou vší atmosférou letiště. Pro někoho kdo cestuje letadlem každý týden je to asi normální věc ale toto byla má druhá cesta letadlem vůbec a tak jsem byl uchvácen atmosférou letiště a s otevřenou pusou jsem příjmal vše to nové co kolem mne bylo. Byl jsem až tak uchvácen, že jsem zapomněl fotit :-). Nuže nasedl jsem do letadla královských nizozemských aerolinek a vydal se směr Amsterdam.

Po příletu do Amsterdamu jsem měl chvíli čas a tak jsem brouzdal letištěm a vzpomínal na svou milou, která mi už po jednom dni bez kontaktu moc a moc chyběla. V ten okamžik jsem ale uviděl něco co mi ji velice připomnělo a hned jsem to něco co vidíte tadyhle na obrázku vpravo koupil jako vzpomínku na mou cestu pro mou milovanou.

Pro přeložení zavazadel a nalezení správného terminálu pro let China Southern Airlines jsem směle nastoupil do obrovského letadla, kterým jsem v životě neletěl. Byl to stroj Boeing 777 a já měl pocit že je mi zase 7let a jako malý jsem koukal na obrazovku, která byla přede mnou a mačkal všechny čudlíky a pozoroval vše co se kolem dělo. Samozřejmně jsem také bedlivě pozoroval bezpečnostní instrukce, které malé Čínské letušky sypaly z rukávu jako nic. Let do Pekingu trval necelých 13hod a až na pár turbulencí jsem tento let strávil poměrně příjemně spaním, koukáním se na filmy a chroustáním dobrých a barvitých Čínsko-evropských jídel.

Ihned po příletu do Pekingu a popojíždění na terminál mě zaujala velice paní Čínská uklízečka s kyblíkem a napíchávátkem, která nám pod křídly sbírala něco co vypadlo a něco co už tam bylo. No jak bych to řekl byl jsem poměrně zaskočen na evropských terminálech v prostoru dráhy jsem neviděl nikoho bez reflexní vesty a natož s kyblíkem na odpadky v ruce. Ale tohle byl jen jeden z mála překvapujících zážitků, který mne na téhle cestě čekal.
Po vystoupení z letadla mé tělo prožilo nečekaný šok, který by asi zažil každý evropan, který do těchto končin necestoval. Obrovské horko, vlhko a smog takové síly, že to málem porazilo mých 194cm velké tělo. No naštěstí jsme se zde dlouho nezdrželi a když Nás na tranzit označkovali červenými kolečky a poslali na bezpečnostní kontrolu, kde jsem jim musel vysvětlit, že moje inzulínová pumpa není žádná bomba a že si ji opravdu nemohu z těla vytrhnout, tak jsme veseli pokračovali dalším letadlem do cílové destinace Nanchang.

Den 2. Nanchang - přílet

Druhého dne večer tedy 19.6.2011 jsem přiletěl do cílové destinace Nanchangu. Na letišti jsem si ihned vyměnil € za juany a skočil do prvního KFC, které jsem uviděl, byl jsem překvapen, že jsem na něco ze západní kultury narazil a ještě více překvapen, když jsem viděl menu, které se v ničem nepodobalo tomu našemu pravému českému výběru amerického KFC. Když jsem jako diabetik žádal Colu Light tak jsem narazil na dva problémy. První z nich překvapující byl ten, že nikdo neuměl anglicky a tak jsem čekal 15min. na manažera, který mi lámavou angličtinou vysvětlil, že nic takového jako Colu Light nebo sodu nemají. Druhý šok vše co měli bylo pálivé tak jsem je poprosil o to nejméně pálivé a kořeněné co měli, protože v tom vlhku a 40 stuňovém vedru jsem opravdu neměl chuť na nic pálivého. No což pustil jsem se do svého jemně pálivého hamburgeru s mandarinkovou šťávou, která byla neuvěřitelně sladká. No stupeň jemné pálivosti v Číně je jako u Nás asi chili paprička takže najezen ale vypálen jsem ocházel z Čínského KFC a odnášel jsem si další množství překvapujících zážitků.

Pro první díl zápisků toto stačí v příštím díle budeme pokračovat smrtící jízdou Čínským taxíkem, která je pro každého evropana rozhodně jedním z těch nejsilnějších zážitků.